pondělí 24. října 2011

Čas letní a zimní

O víkendu nás čeká posunutí hodin, začíná zimní čas a spoustu lidí ten posun rozhodí. Řídíme totiž svůj život úředním časem a v podstatě máme všechny dny stejné, stejně dlouhé. Problém únavy není často v naší práci, ale v tom, že jdeme proti času, proti jeho duchu.
  Nevnímáme už, a neprožíváme, přirozené zkracování dne, prodlužování doby klidu a odpočinku. Nezpomalíme na podzim, k většímu soustředění a usebrání se v zimě. A na jaře pak, místo využití času, světla a růstu k aktivitě, bojujeme s jarní únavou.
  Z hlediska Feng shui, původem ze staré Číny, není čas lineární veličinou, jak jsme zvyklí my, ale nekonečným koloběhem. Takže neběží od rána do večera, od narození do důchodu, od velkého třesku k tepelné smrti vesmíru,... ale jako stále se opakující a prolínající se cykly.
  Čas je prostě jen "doba vhodná k...". Tak jako je duch místa ( genius loci), tak existuje duch času. Tohoto ducha času vidíte lépe při pohledu do historie (například antika, doba secese, 60. léta..atp). Jednotící duch událostí je zpětně docela jasně viditelný.
  Stejně tak i v osobním životě můžete vnímat určitého "ducha doby". Někdy věci nejdou přes největší snahu, a jindy se daří bez větší námahy. Prostě je čas k jídlu, čas k dílu, čas k práci a čas k odpočinku.
  V cyklech denních i ročních můžete většinou vyhodnotit svou energii sami. Nemá smysl chodit do práce na sedmou, když do deseti stejně nic neuděláte. To je ztracený čas, ztacená energie, která bude chybět zase jen vám.
  Nemá smysl čekat, že se zítra něco změní a vyskočíte ráno jak rybička, když máte třicet let ráno útlum. Je rozumnější se nutit k výkonu když na to máte, v době pro vás vhodné. Stejně tak v ročním cyklu: nemá smysl plánovat si větší akce například na léto, když o sobě víte, že vedro jen protrpíte, prospíte, a ožijete až s podzimním chladem.
  Jistě, každý to nemá tak jasné, ale při troše pozorování svůj cyklus a jeho sladění s časovým cyklem objevíte.
  Z tohoto cyklu prostě nelze vystoupit, duch času vás nese a je to velmi silný proud. A každý má největší úspěchy když ho využije.

čtvrtek 20. října 2011

Jak drahá je IKEA?

Jak drahá je intuice?aneb "Proč nás selský rozum vede
ke ztrátovým rozhodnutím" je výborná kniha, bohužel není o intuici.
  Autor Dan Ariely zkoumá lidské chování a reakce a je skutečně zajímavé zjistit, které "známé pravdy" nefungují, a proč asi. A taky jak pracují mozky ekonomů :-) aspoň těch akademických.
  Z řady zajímavých vědeckých pokusů, jako proč velké odměny nefungují, a je-li pomsta opravdu sladká (?) mne nejvíc zaujalo jak oceňujeme vlastní práci.
  Akademici zjistili ( a vědecky ověřili :-), že pokud člověk investuje hodně vlastního úsilí do tvorby, vytvoří si k výrobku mnohem lepší vztah. A platí to i například pro sestavování poliček, které si přivezeme nesmontované z obchodu.
  Je to nejen hrdost na vlastní práci ( "Ta knihovna je.trochu nakřivo, ale je to moje knihovna!") ale dochází i k sebeklamu ("Ta knihovna je tak dobrá, a vypadá přinejmenším tak skvěle, jako špičkový desing za hromadu peněz!")
  Tím se vysvětluje lpění majitelů na různých prapodivných kusech. Ale výsledek není jen legrační. Je to taky mnohem více radosti a pocitu uspokojení, které nám přinese věc na které jsme se podíleli vlastníma rukama.

  Říkáme si, že montovat nábytek by nás nebavilo, a ani to třeba není tak levné, aby se nám vyplatilo věnovat svůj čas a úsilí do dokončení knihovny a koupíme si již sestavenou.
  Chceme se dívat na domácí kino, ale děsí nás představa zapojování prostorových reproduktorů, tak si na to někoho najmeme. A tak podobně.
  Ale smutná pravda je, že když si všechno necháme udělat od profesionálů, získáme sice volný čas, ale vzdáváme se velkého potěšení. Námaha z vlastního výkonu, ta je totiž zdrojem dlouhodobé radosti.
  Jasně, ten nábytek se někdy montuje trochu obtížně a návody taky někdy nic moc, ale vždycky když vám na něj v budoucnu padne zrak, připomenete si, že jste na něm dělali sami a budete na něj hrdí..

  Takže ta IKEA (a jí podobné) se nakonec opravdu vyplatí  (a je to vědecky ověřeno! :-)

neděle 16. října 2011

Podzim - doba kultivování intuice

  Podzim je doba zkoumání hloubek, jeho energie je směrována dovnitř. Je to energie kovu - tvrdá a stahující se. Podporuje dokončování věcí a přináší schopnost rozhodovat se. Je to období práce s intuicí.
  Jen velmi málo rozhodnutí děláme skutečně vědomě. Na řadě z nich zvlášť nezáleží, jiná ovlivní celý náš život. A naše intuice, tato vnímavá a interpretační schopnost mysli, bývá často zatlačena do pozadí. Je zahrabána pod spoustou vlivů a tlaků, které na nás v tomto světě stále působí.
  Při rozhodování, ať o finančních otázkách, nebo třeba co si dáme k večeři, je mohdy dost těžké zjistit co si doopravdy přejeme. Jestli rozhodnutí odpovídá naší intuici - ve smyslu našeho vnitřního ducha, nebo jsme jen něco viděli v televizi, nebo nám to ve škole, rodiče, kolega...tak dlouho opakovali, až to opakujeme také, bez ohledu na svou naříkající duši.
  Jak zjistíme která rozhodnutí jsou skutečně naše? Intuici můžeme cvičit. Závisí na pozornosti a uznání. Čím více ji budete používat, tím bude silnější. Můžete začít s málem. S malými rozhodnutími, tam, kde na výsledku nezáleží. Takže se můžete vykašlat na všechny dobré rady a udělat to skutečně po svém. Ať je to výstřední nebo naopak konzervativní až hrůza. Ale pozor, nevykašlete se na rozhodování. Je důležité se skutečně rozhodovat, i v maličkostech, ba právě v maličkostech. Pokud stojíte před volbou, bez ohledu jak je malá, neříkejte "nevím, je mi to jedno". Nejistota ohledně vlastních přání je jednoduše zlozvyk. Čím častěji takové rozhodnutí uděláte, tím více a snáze dokážete rozpoznat svou vlastní intuici a tím snáze se podle ní budete rozhodovat. A podzim je doba, která rozhodování napomáhá.

sobota 15. října 2011

Úvahy o trpaslících II

M. Braun - Nový les
Nedoporučuji pěstovat si domácí skřítky.
  Samozřejmě, pokud už nějakého máte, je nutné vycházet s ním v dobrém. Ale stává se, že lidé zatouží po nějakém tom domácím strašidle. Řeknou si "mám dům s bazénem, krb taky, tak ještě něco zvláštního". Možná po něm zatouží z nedostatku ducha, z touhy po geniu loci, duchu místa. Ale to je něco trochu jiného.
  Domácí skřítek  - lár, poltergeist apod., je náročný spolubydlící. Všichni, kdo už něco takového doma mají, potvrdí, že je to trochu jako když máte šotka - musíte se o něj starat a pokud se ho snažíte k něčemu využít, výsledky jsou na konec horší, nebo náročnější, než původní stav. Takže výsledkem je práce.
  Cílem Feng šuej je usnadnit si život. Nekomplikujte si jej zbytečně přilákáním často zlomyslných skřítků.
  Běžné domy, které nejsou starší než cca 200 let nemají dost času na přirozené obydlení nějakým "malým" tvorem.
***
Trpaslíci jako tvorové zemní (po- i pod- zemní ) nemohou samozřejmě žít v budovách ze skla a oceli, mezi pohyby výtahů a chvěním elektromagnetismu v počítačích. K nim mají blíže tvorové vodní, ale ne najády či rusalky, tančící na hladině rybníka, ale spíše ti co žijí v tenkých proudech a bystřinách, za vodopády (a jezy) svázáni s jejich vibracemi a světlem.
***
Tvor žijící v metru bude mít zajisté více společného s býčí krysou než s lesním trpaslíkem.
Čas je to, čeho se novým stavbám nedostává. I když londýnské metro si vypěstovalo pěknou mytologii, u nás 30 let netrvanlivých materiálů ( beton, ocel ) nejsou základnou pro život tvorů, kteří nás přesahují v čase.
***
Pod Uralem žijí draci a dále pod Sibiří velcí ledoví červi ( červ jako drak ), kteří se rozvalují tu blíže, tu dále od povrchu, zabírají neomaleně prostor a neumožňují tak žít tvorům, kteří pečují o drobnosti na povrchu země. Kontakt s lidmi je pro nepochopení časové i velikostní zcela znemožněn.

P.S.: Tyto poznámky byly inspirovány knihou Václava Cílka: "Archeus" s podtitulem "Fragment radostné vědy o trpaslících a příbuzné eseje".