Nevnímáme už, a neprožíváme, přirozené zkracování dne, prodlužování doby klidu a odpočinku. Nezpomalíme na podzim, k většímu soustředění a usebrání se v zimě. A na jaře pak, místo využití času, světla a růstu k aktivitě, bojujeme s jarní únavou.
Z hlediska Feng shui, původem ze staré Číny, není čas lineární veličinou, jak jsme zvyklí my, ale nekonečným koloběhem. Takže neběží od rána do večera, od narození do důchodu, od velkého třesku k tepelné smrti vesmíru,... ale jako stále se opakující a prolínající se cykly.
Čas je prostě jen "doba vhodná k...". Tak jako je duch místa ( genius loci), tak existuje duch času. Tohoto ducha času vidíte lépe při pohledu do historie (například antika, doba secese, 60. léta..atp). Jednotící duch událostí je zpětně docela jasně viditelný.
Stejně tak i v osobním životě můžete vnímat určitého "ducha doby". Někdy věci nejdou přes největší snahu, a jindy se daří bez větší námahy. Prostě je čas k jídlu, čas k dílu, čas k práci a čas k odpočinku.
V cyklech denních i ročních můžete většinou vyhodnotit svou energii sami. Nemá smysl chodit do práce na sedmou, když do deseti stejně nic neuděláte. To je ztracený čas, ztacená energie, která bude chybět zase jen vám.
Nemá smysl čekat, že se zítra něco změní a vyskočíte ráno jak rybička, když máte třicet let ráno útlum. Je rozumnější se nutit k výkonu když na to máte, v době pro vás vhodné. Stejně tak v ročním cyklu: nemá smysl plánovat si větší akce například na léto, když o sobě víte, že vedro jen protrpíte, prospíte, a ožijete až s podzimním chladem.
Jistě, každý to nemá tak jasné, ale při troše pozorování svůj cyklus a jeho sladění s časovým cyklem objevíte.
Z tohoto cyklu prostě nelze vystoupit, duch času vás nese a je to velmi silný proud. A každý má největší úspěchy když ho využije.
Žádné komentáře:
Okomentovat