Řídíme totiž svůj život úředním časem a v podstatě máme všechny dny stejné, stejně dlouhé. Nevstáváme se sluncem, ani nechodíme spát se slepicemi :-)
Nevnímáme už, a neprožíváme, přirozené zkracování dne, prodlužování doby klidu a odpočinku.
Nezpomalíme na podzim, k většímu soustředění a usebrání se v zimě. A na jaře pak, místo využití času, světla a růstu k aktivitě, bojujeme s jarní únavou.
Zkusme si to období tmy trochu užít. Odpočinek, spánek, povalování se doma, když je venku tma a prší, patří ke krásám pozdního podzimu.